Cesta svetom.

7. října 2011 v 17:47 | Mooniness. |  Heaven.
Viete čo na živote najviac milujem?
Možno sa rozhodnúť.Život nám dáva na výber každý jeden deň, každú minútu.
Milujem to že sa môžem rozhodnúť či chcem ísť električkou alebo autobusom, či chcem frappe alebo capuccino, či si dnes oblečiem červené alebo čierne tričko.Život je tak rozmanitý že ak by sme si všímali každé naše rozhodnutie a potešili sa zaň, boli by sme šťastní takmer ustavične.
Baví ma sledovať svoje rozhodnutia a potom vnímať ich následky.
Dnes pri ceste domov som vystúpila z autobusu a vybrala som sa ku prechodu prechodcov.Ako vždy.
Ako som vystúpila, k autobusu utekal mladý muž mohol mať tak dvadsať.Vietor sa mu pohrával s čiernymi kučerami a bolo vidieť že by skutočne chcel autobus stihnúť.
Asi sekundu predtým ako dobehol ku dverám sa autobus zavrel.A on miesto toho aby sa zmieril s tým že bude musieť stáť na zastávke a čakať na ďalší, začal dvere otvárať.Jednoducho ich otvoril a nastúpil.
A v tom mi napadlo ako ľahko by sme mohli zmeniť osud ktorý sa nám niekedy môže zdať nepriaznivý.Začali by sme otváraním dverí a skončili možno niekde veľmi, veľmi vysoko.Jednoducho by sme ukázali osudu že sa odmietame zmieriť s tým čo nám nadelil a budeme bojovať ďalej až kým nedostaneme to čo chceme.Bez výnimky.
Viem že táto situácia bola vlastne normálna.Vlastne áno.Lenže mojím zvykom/zlozvykom je vo všetkom hľadať hlbší význam pretože si myslím že to tak skutočne je.Za každou akciou nasleduje reakcia.
Tento chlapík sa rozhodol použiť silu a dvere otvoriť aby sa potom mohol pokojne odviezť na dané miesto.
Život je krásny.Ak sa snažíme, budeme odmenení.Ak sme šťastní, vráti sa nám to dvojnásobným šťastím.Ak dávame lásku, vráti sa nám späť.

Pesnička ktorá vyjadruje môj momentálny postoj.Bohužiaľ snažím sa byť šťastná a spokojná ale nejde to.
Je to pre mňa stále nové keď človek ktorý mi tak svedomito sľuboval že mi nikdy neublíži a nikdy ma neopustí odrazu ku mne stratil všetok cit.Dúfala som že sa rozídeme v dobrom, miesto toho jediné čo počujem sú výčitky.Mám pocit že iným jazykom ku mne už ani nehovorí.
Ale nebudem sa tu vypisovať zo svojich sklamaní.
Prinášalo by to len ďalšie sklamanie :)
Budem šťastná.
Alebo sa aspoň budem snažiť.Sľubujem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adelaine Pierce Adelaine Pierce | Web | 7. října 2011 v 18:15 | Reagovat

Je správné hledat ve všem hlubší smysl. Protože všechno má smysl a všechno je důležité. Kreativní lidi přemýšlí, ti normální, průměrní jen jdou s davem a nic víc nenadělají. Taky jsem si dřív říkala věci jako, že je to osud, že se to nezmění, ale teď jsem si taky jistá, že i kdyby nám byl nějakej osud určen, tak se dá změnit.
Být šťastná je super. Když se pozoruješ jako jeden z těch detailů, které se rozhodly změnit svůj osud a prostě si za tím stojí, stejně jako ten kluk.. :)
A písnička je krásná, ani ji neznám, ale skvělá stejně jako většina od Taylor.

2 Adelaine Pierce Adelaine Pierce | Web | 7. října 2011 v 18:25 | Reagovat

Jo, je to tak. Na světě je tolik věcí k přemýšlení a když už jsme lidi, tak bychom to měli využít. Je tolik věcí, které musí nebo nemusí být pravda. A přemýšlením a činy se člověk vždycky dopracuje k pravdě. Poslední dobou mám taky prostě.. ráda život. I když je život svině, tak se mi líbí. Mám ho ráda. (píšu blbosti, áá :D)

3 Adelaine Pierce Adelaine Pierce | Web | 7. října 2011 v 18:34 | Reagovat

Já vím, vím co je Tajemství. Je to jedna z věcí, která mi pomohla se zvednout. Já si taky přeju někoho, kdo ke mě bude patřit, nepřeju si to sice od vesmíru, ale od někoho.. jiného. S láskou je to těžký. A navíc, něco takového nemáš hned, že. Je potřeba čekat a to mě občas štve, ale prostě je třeba vydržet. Dokonalýho kluka nepotkáš hned druhý den, bohužel. Já mám taky občas problémy, taky mě teď někdo zklamal, cítila jsem se kvůli němu hodně špatně, ponížená a bez cti, ale prostě si vždycky řeknu, že se musím sebrat. I když to zní divně, pokaždý si řeknu, že to prostě dokážu a nebudu se s tím zatěžovat. A tak se stane.
Někdy závidím těm lidem, co neberou život tolik vážně, co jsou skoro jak bez duše a prostě jen bloumají, střídají partnery, žijou pitím a kámošema, který skoro neznají.. a jsou spokojený, nevadí jim to.
Ale pokaždý si zase uvědomím, že to bych nechtěla, že i přes to co zažívám je tohle lepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama